Časopis Nová Exota č.2 únor 2012
Z obsahu vybíráme (zdroj www.novaexota.eu) :
Chov ary červenoramenného, Zdeněk Novotný – Ostrava
Ara červenoramenný má tři poddruhy. Kromě nominátní formy ještě D. nobilis cumanensis a trochu větší D. nobilis longipennis. Druhé dva poddruhy se liší – nehledě na to, že jsou o něco větší – tím, že barva rohoviny na horní části zobáku je jiná než u nominátní formy, která má horní část zobáku tmavě šedou. Všechny poddruhy mají modré čelo, červené peří na ramenou a částečně červené opeření pod křídly, zatímco zbytek peří je zbarven bohatými zelenými barvami.
Celková délka tohoto ary činí 30 cm, poddruh cumanensis má 33 cm a longipennis 35 cm (Arndt 1990-1996). Budoucí studie se budou muset nejprve vypořádat s tím, zda se jedná u cumanensis a longipennis skutečně o dva poddruhy nebo zda jsou to jen dvě geografické varianty jednoho poddruhu. Oblast jejich výskytu se rozprostírá v centrální Brazílii, poddruhy jsou tam navzájem promíchány (Juniper & Parr 2003)...
Chov papoušků Poicephalus (7) - papoušek konžský, Zdeněk Schiffmann – Benešov u Prahy
V nedávné době byl o tyto papoušky veliký zájem a dováželo se jich docela velké množství. Vím, že sám jsem nakoupil asi 30 ks papoušků konžských nominátní formy gulielmi gulielmi – většinou krásně černokřídlých, ale také jsem měl ptáky, kteří byli postavou velcí, a myslím, že převyšovali udávané rozměry velikosti 28 cm. Tito papoušci dosahovali spíše 30 – 32 cm délky a byli mohutné postavy. Je také velice zajímavé, že někteří, jež byli velké silné postavy a velikosti, měli šupinaté zbarvení na křídlech, zatímco jiní byli opravdu po přepeření krásně černokřídlí.
Dnes mohu říci, že v hejnu tolika kusů nebylo prakticky u žádného úplně stejné zbarvení a jejich variabilita spočívá hlavně v rozsahu červeného zbarvení jak na hlavě, tak na křídlech. Někteří mají červenou barvu na hlavě sytou a hodně se táhne až za oko, zatímco jiní měli červenou jenom na čele. Možná, že nějaké druhy byly po massaicus, ale v té době, myslím, se k nám nedováželi v čisté formě. Též sytost červené barvy nikdy nebyla stejná...
Pro začínající chovatele: Agapornis růžohrdlý, RNDr. Martin Smrček – Praha
Tento papoušek obývá jižní a jihozápadní Afriku. Potkáme ho hlavně v blízkosti vod, a to překvapivě i v polopouštních až pouštních oblastech. Zastihli jsme je například v poušti Kalahari v řídkých porostech kolem kempu, kde chodili pít ze špatně těsnícího kohoutku za toaletami. Vedle nížin vystupují i do hor. Hnízda si budují v dutinách, ve skalních puklinách, často také v obrovských společných hnízdech vrabců pospolitých (Philetairus socius) a snovačů pospolitých (Philetairus socius), případně jiných společensky hnízdících snovačů.
Mimo dobu hnízdění se spojují do početných hejn zvláště v místech s dostatkem potravy. Hejna někdy napadají pole s dozrávajícími obilninami i luštěninami a působí domorodcům značné škody. I když nejsou agapornisové valní letci (létají prudce, ale málokdy naráz na větší vzdálenosti), každý den se musejí dostat k vodě. Proto se od zdrojů vody obvykle příliš daleko nevzdalují. Při vyplašení se ozývají pronikavým nepříjemným křikem, kterým si hejno vzájemně sděluje informaci o nebezpečí...
Zkušenosti s charmozinem červenobokým irianským, Armin Brockner – Španělsko
Málokterý rod papoušků je v počtu druhů a barevných variantách tak bohatý jako charmozini. Jejich barevnost, chování a hravost nadchnou snad každého. Tito papoušci jsou nároční na krmení a čistotu voliér, kterou vždy rychle znečistí. V poslední době ubývá chovatelů, kteří tento rod chovají. V roce 2009 byly nahlášeny pouze čtyři odchovy, což je velmi malé číslo. Jako motivaci k chovu charmozinů přispíváme svými zkušenostmi z chovu.
Charmozin červenoboký patří do čeledi Loriidae a má výrazně vyvinutý pohlavní dimorfismus. Je známo pět poddruhů tohoto druhu (placentis, intensior, ornata, subplacens a pallidor), nicméně nejsou častými chovanci. Není vždy jednoduché rozeznat od sebe samice jednotlivých poddruhů. Samci mají červené tváře a líce, dále boky těla, oblast pod letkami. Oblast kolem uší je světle modře žíhaná, čelo je žlutozelené. Oblast zad je tmavě modré barvy, která je výraznější a větší, než je tomu u zástupců nominátní formy...
Rozela Pennantova (2): Recesivní mutace I., Mgr. Robert P. Sobecki – Budzów (PL)
Problematika barevných mutací rozely Pennatovy je velmi složitá, neboť tento druh v rámci procesu domestikace vytvořil velmi mnoho různých barevných variant. Možnost získání fenotypu skládajícího se z kombinací několika mutací není vyčerpána. I když část kombinací může být pouze teoretická vzhledem k letálním genům, dlouhému období chovu, nízkému procentu získání dané barevné mutace z vhodného rodičovského páru.
Velkou komplikací je otázka rozdílného názvosloví, kdy v různých zemích se používají odlišná pojmenování daných mutací a kombinací. Navíc se po celou dobu objevují nové barevné mutace, které po důkladnějším prozkoumání jsou klasifikovány do již existujících skupin. Bude to trvat ještě mnoho let, nežli se definitivně vymezí názvosloví a dojde k ustálení mechanismů dědičnosti jednotlivých mutací...
Tipy pro chovatele: Kroužkování drobného ptactva, Petr Malinský – Křižanov
Na toto téma jsem již delší dobu nečetl žádný článek. Proto jsem se rozhodl zveřejnit své zkušenosti s kroužkováním za posledních zhruba 15 let. Většina druhů ptáků v článku uvedených byla odchována a okroužkována v mém chovu.
U snovačů jsem se zatím nepokoušel kroužkovat malá mláďata v hnízdě, neboť u některých druhů se k nim bez poškození hnízda nelze dostat. Takže všechna mláďata jsem okroužkoval hned po vylétnutí z hnízda. V níže uvedené tabulce uvádím mnou doporučené velikosti kroužků (myšleno vnitřní průměr kroužku v mm)...
Veterinární poradna: Změny v legislativě týkající se svodů nehospodářských zvířat, MVDr. Jana Jirsová – Zábřeh na Moravě
1. 1. 2012 vstoupila v platnost novela veterinárního zákona, která mimo jiné upravuje podmínky konání svodů nehospodářských zvířat (tzn. výstavy a burzy). Dříve musel při konání jakýchkoli svodů pořadatel mimo jiné žádat krajskou veterinární správu o stanovení podmínek, za kterých může svod pořádat, a následně tyto podmínky dodržet. V případě papoušků se jednalo o povinnost mít veterinární osvědčení o zdravotním stavu ne starší než 3 dny s uvedením, že v chovu se minimálně 45 dní nevyskytla chlamydióza. Navíc musela na těchto akcích proběhnout tzv. veterinární přejímka, kdy soukromý veterinární lékař kontroloval výše uvedená veterinární osvědčení.
Od 1. 1. 2012 výše uvedené pravidlo neplatí a pro zvířata v zájmových chovech (kočky, psi, papoušci, drobní exoti, králíci apod.) nyní platí, že pořadatel svodu veterinární správu o podmínky ani povolení žádat nemusí...
)
